Astrologická praxe

Nechť je v každé astrologické učebnici na první straně napsáno toto :
Myšlenka je silnější než všechny vlivy hvězd dohromady.

Ján Zákopčaník

O

Není jiný Bůh než život.

Osho

O

Ať je v definici nového člověka zahrnuto také tohle :
Bude celistvý, úplný, obeznámen s vnějším světem, obeznámen s vnitřním světem.
V okamžiku, kdy poznáte oba, víte, že nejsou dva.
Je to stejná energie vztahující se ke dvěma polaritám.
Jedna se stává objektem, druhá se stává subjektem.
Rád bych to nazýval vědou nitra.
A vše, co se dnes považuje za vědu, budu nazývat vědou vnějšku.
Ale vnitřek a vnějšek jsou dvěma stranami téže mince.
Vnější nemůže existovat bez vnitřního. Není tady žádné oddělení …

Osho

Výklad horoskopu pro určitou bytost chápe tato bytost svým způsobem, který je závislý na určitém stupni jejího vědomí. Na tomto stupni vědomí je závislý v rozhodující míře i „konečný výsledek“. Čili to, jak je dotyčná osoba schopna pochopit souhrn všech komponentů horoskopu jako celek a tím dosáhnout vyšší úrovně uvědomění, svobody a naplnění. Ačkoliv planety ukazují směr vývoje velmi přesně, je zde jeden činitel, který nelze určit a jenž je neviditelný. Tato neznámá se jmenuje lidská vůle.

Je to skrytá skála, na které může ztroskotat každá astrologická předpověď sebe-svědomitějšího a sebe-zkušenějšího astrologa. Takové selhání je jenom důkazem, že nejsme podřízeni nevyhnutelné-mu osudu jen proto, že vlivy patrné z horoskopu nás nutkají k činnosti jisté povahy a v jistém směru. Pronikneme-li k podstatě věci, musíme zjistit, že jsme vlastně sami strůjci svého osudu. Je pozoruhodné, že pro velkou většinu lidstva lze předvídat pomocí astrologie naprosto spolehlivě, neboť se nechává unášet proudem životních podmínek a okolností. Důslednému idealistovi tato předpověď selhává a to v poměru k jeho duchovní vyspělosti a k síle jeho vůle, které mu umožňují sebeovládání a poskytují odolnost vůči zlu.

Naše kultura byla a je formována určitými, do systému zabudovanými předpoklady, branými jako základní realita. Dr.Willis Harman definuje tři základní východiska :

Podle této metafyziky je základní látkou vesmíru hmota-energie. Realitu poznáváme studiem změřitelného světa … Ať je vědomí cokoliv, vynořuje se z hmoty ( tj. z mozku ) tehdy, jestliže evoluční proces dostatečně pokročí. Jakékoliv poznatky o vědomí musí v podstatě souhlasit se závěry získanými studiem fyzického mozku, neboť vědomí mimo živoucí organizmus je nejen neznámé, ale přímo nemožné.

Podle této metafyziky existuje dualita hmota-energie a mysl-duch. Hmotu-energii lze studovat za pomocí nástrojů současné vědy a mysl-duch musí být zkoumána jiným, vhodnějším způsobem (např. vnitřním subjektivním bádáním). Rozvíjí se tedy dva komplementární druhy poznání ; pravděpodobně existují oblasti, které se mohou v určitých místech překrývat. ( např. pole psychického fenoménu )

Podle této metafyziky je základní látkou vesmíru vědomí. Mysl nebo vědomí je primární a hmota-energie vzniká v určitém smyslu mimo mysl. Fyzický svět se má k vyššímu světu vědomí jako snová představa k individuální mysli. V podstatě jsme s realitou nad světem jevů ve spojení, nikoliv však pomocí fyzických smyslů, ale prostřednictvím intuice.Vědomí není nekonečným produktem materiální evoluce ; vědomí tu bylo dříve. Termíny mysl a vědomí jsou omezující, nevystihují lidskou zkušenost, která je mnohem širší. Pro vyjádření základní podstaty lidského bytí se dá užít termín „esence“. Ta je mnohem jemnější a méně omezená než to, co nazýváme vědomím. Z esence tedy povstává vědomí, z vědomí mysl a z mysli hmota. Esence se nachází uvnitř hvězdy centra bytí každé živé bytosti. Nalézá se ve všem a všude. Vše je proniknuto esencí, vědomím a myslí.

Většina z nás má sklon považovat model reality, který akceptuje, za REALITU. Problém nastává v okamžiku, kdy to, co je, neodpovídá našemu modelu. Tehdy začínáme obviňovat sami sebe a tvrdíme, že je vyloučené, aby se věci takto měly. Nechceme vidět, že model je omezený. Všechny modely mají své hranice – a to je potřeba si zapamatovat.

Příklad :
Pacient onemocněl „nevyléčitelnou nemocí“. Nevyléčitelnou v rámci určitého přijatého modelu lékařem. Je čas najít funkčnější metaforu, v rámci které je léčení možné. Pro pacienta to znamená spíše nalézt jiný způsob léčení ( ájurvédou, homeopatií, akupunkturou, makrobiotikou apod. ), než podstoupit bolestivé, násilně zasahující léčení, které nepomáhá. Diagnóza „nevyléčitelná nemoc“ je prohlášením o medicínském systému, nikoliv o stavu pacienta. Zodpovědný lékař nejspíše řekne pacientovi toto : „Udělal jsem pro vás všechno, co bylo v mých silách. Nevím, jaký další způsob léčby bych vám mohl v tomto okamžiku nabídnout. Jestli si přejete, budu se o vás dál starat a udržovat vás v co nejlepším stavu. Možná, že někdo jiný ví o dalších možnostech léčení.“ Pouze toto je jeho díl zodpovědnosti. Lékař není zodpovědný za životy pacientů a jejich zdraví – nemůže si hrát na Boha. Zodpovědnost, kterou klademe na bedra lékařů a kterou nesou, jim nepřísluší. Tato tíha by z nich měla být sňata.

Pokud si dobře vzpomínám, prozatím jsem v žádné astrologické učebnici (možná ani v astrologické škole) nenašel na prvním místě výkladů informace o tom, jak se správně orientovat v prostoru stvořeného vesmíru, do kterého jako lidstvo patříme. Zpravidla jsou začátečníci seznamováni s jakousi historií, která má spíše zamlžené a nejasné kořeny; jenom co názorů můžeme najít na stránkách internetu a všichni autoři si nějakým způsobem osvojují právo na tu svou pravdu. Pro studenty astrologie je to potom vždycky zásadní problém, neboť s dalším, čím jsou seznamováni, je už hotový model zvěrokruhu a jeho rozdělení na 12 dílů po 30°.

Ale jak to všechno postupně hierarchicky vzniká a do sebe postupně zapadá, na jakém základě, to mi asi někde uniklo. Dnes jsem přesvědčen o tom, že částečné seznámení by měl pilnější astrolog hledat jednak za pomoci astronomie, a jednak – a to bych zdůraznil - i za pomoci jiných esoterických disciplín. Nacházíme se totiž v časovém období, kdy je nutné a nezbytné hledat cesty ke sjednocení (a ne k bojům) vědy a náboženství, učení Východu a Západu (učení Ježíše a Buddhy), skutečné rovnoprávnosti mužů a žen, a v neposlední řadě se i správně orientovat v morálních zásadách, kterými se materialistický svět už téměř vůbec neřídí. Řečeno slovy významného mystika : „Dnešní světská morálka nedovede lidem ukázat jiný mravní směr, než aby každý potřel své protivníky pěstí nebo rozumem.“

Co ale považuji za zásadní problém, to je základní obrazový astrologický materiál. Někteří autoři mají snahu sem tam nějaký obrázek do svých textů doplnit, to ano, ale mnohdy z těch dvou (někdy tří) rozměrů není patrná ani samotná podstata problému. Člověk musí mít opravdu dobrou představivost (a lupu na obrázky), aby to všechno zvládnul. Jinak řečeno ; něco jiného je znát a vědět, a něco jiného je vysvětlit to druhým tak, aby tomu porozuměli hned napoprvé. To je moje zkušenost. Na tomto základě jsem se tedy pokusil doplnit různé (již hotové) astrologické texty a témata pomocí dvou a třírozměrných nákresů, aby látka výkladu byla snazší k pochopení. Textový materiál je tedy převzatý z níže uvedených zdrojů, anebo je zdroj uveden přímo v textu.

Nevím, do jaké míry se mi to podařilo a bude i nadále dařit, ale uvítám všechny návrhy na opravu, úpravu a doplnění obrazového materiálu na e-mailové adrese : zd.jurik@seznam.cz. Předem děkuji za případné připomínky všeho druhu a přeji příjemné listování na těchto stránkách.

Určitě budete souhlasit s tvrzením, že informace je základem života moderní společnosti. Stala se artiklem, který je cennější než jakékoliv materiální statky. Její zhodnocování bývá klíčové a nanejvýš žádané lidmi, kteří si uvědomují její důležitost. Je ale často uzamčena do trezorů, šifrována, utajována, zkreslována, aby nebyl rozpoznán její pravý smysl, prodávána i nakupována, kradena a odhalována. Informace se prostě stala nejcennějším majetkem a nástrojem moci a manipulace.

Žijeme v době, kdy jsou záměrně uvolňována kvanta informací, aby se ty podstatné hledaly nesnadno. Informační balast slouží jako velmi dobrá mlžící clona, zakrývající informační poklady, které se čas od času dají v řekách života nalézt. Štěstí a naplněnost lidského života se dnes hodnotí také na základě měřítek informačního šumu, který dezorientuje celé generace lidstva. V dnešní době již téměř nikdo neví, jak ve skutečnosti pracovat a žít, aby byl náš život naplněný, šťastný, spokojený, aby byl prodchnut radostí, tvořivostí, láskou a vitalitou.

Jednou z možností, jak pozvednout křídla svobody, tvoření a nového životního rozhledu, poskytuje astrologie. Na tomto místě je však nutné upozornit, že ne astrologie tradičních postojů a zastaralých názorů, ale astrologie založena na nových či znovu-objevených poznatcích a informacích. Taková astrologie nemá nic společného s bulvárními plátky ani s těmi, kteří jim tyto informace o astrologii poskytují....

Nevím, co od astrologie a potažmo rozboru své osoby jako takové čekáte, proto bych rád na úvod předeslal, že na nové poznatky musí být člověk nejdříve připraven. Někteří lidé používají termín „být karmicky zralý“. Pokud jste již do tohoto stádia vlastního vývoje vědomí dospěli, pak můžete snadno stanovit svou vlastní diagnózu i další postup svého sebeléčení či „očistného procesu“. Pokud ještě na takový „očistný proces“ připraveni nejste, je úkolem astrologa Vám co nejvíce pomoci.

Proto by Vás nemělo překvapit, že hlavní náplní astrologického rozboru bývají převážně vaše chyby. Proč? Protože to jsou právě ony, které brání kvalitnějšímu prožitému životu. Takový nový pohled na sebe sama vám umožní zbavit se závislostí, přílišného egoismu, připoutanosti a jiných postojů, které Váš život činí neradostným, šedým, smutným, všedním a nemocným. Právě těžké životní situace Vám nabízejí možnost poznat pravou hodnotu a opravdový smysl života – tedy pokud budete znát sami sebe. Když se následně zbavíte všech forem závislostí, ovládání, lpění a manipulace, zjistíte, že Váš život bude dostávat nové a nové dimenze a kvalitu, kterou je potřeba „probádat“ a zhodnotit.

Prostřednictvím správného pochopení symbolů horoskopu ve vztahu k zrozenci je možné eliminovat, a za určitých okolností možná i úplně odstranit, spoustu zbytečného lidského utrpení a nedostatků. Astrologie se takto stává, mimo jiné, pomůckou k intenzivní práci na sobě a k vývoji či transformaci lidského vědomí. Pokud dojde u zrozence k POCHOPENÍ priority transformace osobnosti a „osobního odkazu hvězd“, člověk začíná nečekaně odkrývat velké možnosti. …

Co brání přeměně, čili transformaci člověka z dosavadního způsobu života ?
--------------------------------------------------------------------------------------------

* Lpění na věcech materiálních i mentálních (myšlenkových) – čili zvýrazňování materialistického přístupu k životu na úkor rozvoje vlastní duše. To je hlavní příčina duševního „zatemnění“. Řešení problémů života proto není v technické, ale v psychologické oblasti.

* Neochota, slabost či odmítnutí ovládnout či odstraňovat ze svého života vábivé sklony dané zrozením, čili vrozený vzorec postoje k životu.

„Je třeba pochopit na základě vlastních zkušeností, že svoboda a štěstí jsou vnitřními záležitostmi člověka, a že snaha a úsilí o získání jména vytváří citový a přecitlivělý život, který je hlavním útrpným kamenem žití. Proto je problém šťastného a nešťastného života problémem pocitovým. Ten musí být vyřešen jako první.“

„Dokud člověk může o svých citech, sklonech atd. rozhodovat, drží v rukou klíče svého vlastního budoucího osudu. Ale je téměř pravidlem, že těchto klíčů užívá nesprávně. Místo, aby odmítal podněty vyjadřující se chtěním, přijímá je.“ …

2. Stručně k osvětlení bytí ve vesmíru

Když jsem výše uvedl, že by se měl astrolog věnovat také hledání vyššího smyslu bytí a svého života v jiných ezoterických disciplínách, měl jsem tím na mysli skutečnost, že „život“ ve stvořeném světě se v obecné rovině může nacházet pouze v pohybu mezi dvěma póly. To naznačil i pan ing. Jaroslav Popelka ve své přednášce v Ostravě na téma astrologických domů. Proto jsem si řekl, že se pokusím vám předložit část názoru na stvořený svět z pera nejpovolanějšího, tedy člověka, který dokázal skloubit vědu a ezoterní zkušenosti do jednoho celku. Ano, věda a okultní disciplíny nemohou mít rozdílné výsledky. Pokud je mají, na jedné nebo na druhé straně je chyba. Chyba v člověku, v jeho postoji, názorech, egu, morálce …

Podle vlastních zkoumajících zkušeností Květoslava Minaříka vznikl vesmír degenerací původní povahy jevů nejvyšší kvality. Tato degenerace postupovala níže a níže až k řádu jevů kvality nejnižší, kterou je svět hmoty. Takovýto postup nazývá involuce. Nejnižší skladbou stvořeného Univerza je tedy hmotný svět. Ten lze vysvětlovat jako děj fyzikální, který se řídí zákonem o zachování energie. Životní energie se totiž smrtí neztrácí, nýbrž podle mravních kvalit na ni vázaných přechází do nových existencí. Zdá se tedy, že vesmír není kvalitativně uspořádán mechanicky fyzikálně, nýbrž mravně. Pokusme se nyní na malý okamžik lépe porozumět následujícímu úryvku z jeho díla :

„…Vesmír, to je soubor jevů, jež se mohou vzájemně identifikovat asi tak, jako to může činit člověk v poměru k věcem. Existuje-li možnost vzájemného poznávání se věcí, musí tu být něco, co může poznávání vetknout objektivitu poznávání. Fyzika to nazývá „pole“. Právě toto pole bylo už dávno poznáno těmi, kdo se věnovali pečlivému rozboru vnitřních procesů bytí. Rovněž tak poznali, že za procesy, jež se nazývají životem, existuje základna umožňující poznání všech jevů. Tuto základnou, na rozdíl od fyziků, nazvali AKÁŠOU, prostorem a „átmanem“, božským a nevtěleným duchem vesmíru. Že by to bylo z hlediska fyziky nesprávné? – Nezdá se. Ani fyzikální pole nemá jednoznačnou kvalitu. V oblasti poznání psychologického může být fyzikální pole poznáno jednak jako pouhá odrážející se deska jevů, jednak i jako činitel produkující ze sebe jevy.

Při průzkumu stavů bytí lze skutečně dospět k mezi, za níž – jak se tvrdí v tibetské mystice – neexistuje žádná další poznatelná země, tj. utvářený jev. A přece pozorováním tohoto posledního, už pouze vesmírného jevu, vystupujícího před dobře pozorujícím a analyzujícím duchem, dochází k poznání, že faktor skrytý za všemi jevy není v klidu, nýbrž jednostranně produkuje jevy ; ony sami svým dozráním se do tohoto faktoru opět noří, spojují se s ním a mizí v něm.

Tento faktor se analyzujícímu duchu nikdy nejeví jako bezedná tůň, jako propast temnoty, nýbrž naopak vždy jako jev potenciálně světlý, umožňující fyzice stanovit vlnovou teorii světla. Ale v psychologii mystického školení je tento faktor, existující za vším stvořeným, vždy objevován jako činitel s božskými vlastnostmi. Proto se vyskytl axiom, že stvoření postupuje ve svém vývoji tak, že prvotní jevy „věčného počátku tvoření“ jsou božské povahy a teprve vývojem, jenž je vlastně degenerací původní povahy jevů, vznikají jevy řádově nižší.

To sice nesouhlasí s Darwinovou teorií, ale na tom nezáleží. Vesmír nevznikl „včera“ ; Darwinova teorie může znamenat zachycení začátku návratů jevů stvoření k jejich původnímu stavu, k prapůvodu. Tak vzniká dojem vývoje směrem nahoru ; při pečlivém rozboru jevů vyvstávajících v bytí se stále ukazuje, že to je ona druhá fáze vývoje, zespoda nahoru ; vývoj degenerací totiž končí projevem hmotných jevů. Pak nastává opětný vzestup. …“

„… Živoucí prapodstatou stvoření, ať se v konečné fázi projeví jako sluneční koule, planety, přírodní útvary nebo živé bytosti, je princip, jenž se v živých tvorech projevuje jako VĚDOMÍ. Právě vědomí, jakožto činná síla, je v kosmickém tvůrčím procesu projektující energií a silou, která v prvopočátku byla Světlem (o němž Mojžíš prohlásil, že bylo Bohem stvořeno prvého dne). V té době - tedy v počátcích fyzikálního kosmu – bylo vědomí v kosmickém smyslu pouze beztvárnou kosmickou kvalitou, z našeho hlediska však potenciálně živoucí, a proto schopnou vymezit se uvědoměním sebe samé. Jestliže se tato kvalita z nějakých příčin skutečně vymezila, vznikl ze současného hlediska lidských bytostí faktor, který známe jako PROSTOR.

Jakmile začal existovat prostor, byl tu již činitel, jenž svou existencí mohl konkrétněji vyjádřit potencovanou životnost kosmického Vědomí. Tím budiž řečeno, že když kosmické VĚDOMÍ samo sebe vymezí a pak si zachovává tento kosmicko-psychologický stav, pak se jakožto živoucí princip, nebo jednodušeji jako princip života, přetváří následkem spolupůsobení dalšího faktoru ČASU postupně v kosmický oblak.“ …

ČAS je faktor, který nepřipouští, aby se stavy bytí, jako nositele prožívání, opakovaly. Tím je času a do něho spadajícím prožitkových kategoriím vtisknut charakter minulosti a budoucnosti. V nejvyšších aspektech … má čas zcela jiný charakter, než známe z úrovně smyslové činnosti, již jako jedinou pokládáme za skutečnost. V takovém stavu jsou konflikty, jimiž se jaksi samo sebou dokazuje plynutí času, takřka odstraněny, a proto zkoumající bytost prožívá stavy blaženosti, v nichž čas nevykonává pozorovatelně své zhoubné dílo. A když se jogín povznese nad veškeré ulpívání, tedy i nad to nejsubtilnější, je faktor času zcela zničen. Pak zkoumající jogín prožívá minulost, přítomnost a budoucnost jakoby v jediném okamžiku, kde prvky ustavující bytí nepůsobí.

Pak tento kosmický oblak postupem času pomalu houstne a zhutňuje se. Přitom již může nalézat spontánně vystupující, latentně živoucí centrum pouze ve svém fyzickém STŘEDU, který navždy zůstává STŘEDEM všeho života i prapůvodu, ať již vzhledem k jejich kvalitě nebo i k formě.

A pak kosmický oblak hutní dále, až se stane prahmotou, čili skutečnou stavební látkou hmotných těl. Z prahmoty se již vytvářejí pevná kosmická tělesa. Tato tělesa zase na svém povrchu procházejí proměnami, uzpůsobující se postupně až k tomu, aby dala ze svých těl vzniknout dalším, již miniaturním tělům, jež jsou provívána živoucím a je oživujícím kosmickým principem, KOSMICKÝM VĚDOMÍM.

Toto Vědomí se v těchto miniaturních tělech více a více ustaluje, působíc přitom na jejich hmotu, která je souborem částic, vypuzených nebeskými tělesy. Z toho vzniká předpoklad, že se tyto tvary stávají TĚLY živoucích bytostí. Tato těla, byť zpočátku jenom jako neživoucí útvary, působí zase zpětně na provívající je živoucí kosmický princip. Z tohoto vzájemného působení přírodních útvarů a kosmického vědomí vznikají nakonec tvorové, kteří ve svém vývoji dospívají až ke stavu, v němž se dobře izoluje v nich upoutané kosmické Vědomí, které se následkem toho stává vědomím bytostným. A TO JE PRŮBĚH STVOŘENÍ.

Obdobou tohoto průběhu je vznik bytosti od jejího početí. Kosmické Vědomí je totiž kosmickým oplodňujícím faktorem, jehož životnost se neprojeví tvarem jen do okamžiku, než najde vhodnou látku k vybudování živoucího těla. V mateřském těle je to vajíčko, v kosmu látka, již mudrci Východu označili názvem AKÁŠA. Jenom v ní se může kosmické Vědomí vymezit. Tímto aktem se vytvoří předpoklady pro transformaci AKÁŠI v těla. V kosmu jsou to SLUNCE, PLANETY a jejich předchůdci – totiž hvězdné OBLAKY a MLHOVINY, ve světě bytostí substance, obsažené v tělech.

V kosmickém tvůrčím procesu, na rozdíl od procesu vznikajícího spojením oplodňujícího činitele a vajíčka, je pouze ta odchylka, že kosmické Vědomí i kosmická stavební látka budoucího stvoření nejsou takovým hmotným materiálem, jaký by též mohl být zjištěn smysly, byť byly zbystřeny technickými pomůckami pro dokonalejší pozorování. AKÁŠA je totiž nejen prostor, nýbrž i v prostoru rozptýlený materiál ; kdežto kosmické Vědomí je životnost, která je obsažena v celém kosmu. Je v něm rozprostřena jako latentně živoucí potenciál, jenž pro svou kvalitu a objem uniká každému optickému a jinému technickému zjišťování.

Člověka také můžeme považovat za individualizovanou fázi této všeobecné tvorby, která obsahuje kosmický životní princip, kosmické Vědomí. Toto Vědomí však člověk ve svém stavu musí chápat jenom jako subtilní duchovní skutečnost. Tuto skutečnost, která je esencí kosmu, tvorové běžně vstřebávají nižšími principy svého bytí. Tyto principy se u nich uplatňují pozitivně především v jejich podvědomých já a podvědomých oblastech, které zase jsou pravou podstatou citové přirozenosti.

Karmické dozrávání bytí, jež pramení ze životních zkušeností, však způsobuje, že více a více esenciální síly (kosmického životního principu) zůstává těmito nižšími principy nevstřebáno; to je předpoklad pro přepodstatnění této síly nebo energie ve vůli, rozum a inteligenci. VŮLE, ROZUM a INTELIGENCE přivádějí tvora, tj. fyzikální zauzlinu kosmického Vědomí a hmoty, k dozrání. Ze zralosti vzniká poznání, že je třeba silou vůle zabraňovat tomu, aby docházelo k dalšímu zavíjení vlastního vědomí a tím k jeho proměně ve tvary či podvědomá já.

Toto je půda, z níž vyrůstá jóga. Její znalci, kteří mohou pomocí smyslů zostřených jógou vidět postup stvoření, využívají těchto postřehů k formování nauky. A tato nauka obsahuje požadavek, aby každý hledající člověk upevňoval uvědoměním prostoupenou pozornost ve svém fyzickém těle tím, že své tělo zpřítomní ve vědomí, a to za radostné nálady a pocitů šťastné volnosti. Tímto způsobem se do bytosti vnáší více duchovního principu stvoření, totiž kosmického Vědomí a jeho nižších modifikací.

Takovým postupem se konečně vyvolá druhá nebo nová fáze kosmického tvoření, tentokrát v MIKROKOSMU. Neboť životní kosmický princip (vědomí), srážející se na svém sestupu v dobré pocity, ale v tělech dobrými pocity též vytvářený, se v nitru bytosti zhušťuje do té míry, že se stane oblakem, jenž v ní vytváří nové duchovní tělo. Toto tělo se po uzrání stává velmi vhodným obydlím pro zosobňující se vědomí.

Jogínům však ani toto nestačí. Proto používají svého vědomí k úmyslné asimilaci těla a přirozených jevů uvědomování právě opačným postupem, než jaký pozorujeme v přírodě. Používají svého vědomí k úmyslné transformaci těla s tendencí, aby tělo povýšili na kvalitu kondenzovaného vědomí. Když se jim to podaří, vymítají ze svého vědomí pojem tvaru, čili vlastní tělo nebo bytí v principiálním smyslu. Tím získají možnost usídlit se empirickým vědomím (denním, přirozeným) nediferencovaném, čili v kosmickém životaplném Prázdnu.

To však je vyvrcholení, jež musíme pokládat za akt takzvaného Velikého Odtělení. Nepouštějí-li totiž jogínové na úrovni vlastního vědomí transformované tělo z pomyslného stavu, jenž symbolizuje kondenzované vědomí, ale naopak mu upírají hmotné vlastnosti, ruší tak pro sebe ČAS i PROSTOR a tím ovšem ruší i obvyklé pojmy značící psychologické vymezování a ohraničení. V tomto stavu se pak setkávají tak dlouho, až své vědomí, klonící se k zážehům já a moje, přivedou do úplného klidu. Pak jim jejich osobní vědomí, oproštěné již od vztahů já a moje, umožňuje, aby se povznesli jak fyzicky, tak duchovně až do stavu Sjednocení s netvárným kosmickým Vědomím.

Proto je možné chápat jógu jako reálnou nauku, která má své kosmické opodstatnění, svou analogii v tvůrčím kosmickém procesu a postupu. …

Makrosvět tvoří projevené vědomí, na Východě zvané SAMSÁRO a neprojevené vědomí zvané NIRVÁNA.
Fyzikální pojetí sansára a nirvány zahrnuje faktory přírodní, mechanické.
Samsarické jsou všechny jevy existující ve vesmíru, to znamená, že cokoli má tvar nebo ohraničení, náleží do samsára. Nirvanické je pouze prostředí, fyzikální pole nebo vizuální prázdnota, která jevům poskytuje prostředí, v němž je možno být, neboť jevy musí mít rozměry.“ …